Madrid 2017

21.03.2017

Hola mi amigos ! Já jsem momentálně u konce mého dalšího marodění a psychicky se připravuju zítra na školu. A i když mě teď zase drásá tohle ustavičné nicnedělání, konečně jsem se dokopala k profilkům, přihláškám na MLS a ano- taky konečně něco sešrotit o našem třídním výletu do Madridu. No tak bez keců vzhůru na to!

Den první- Celá napjatá, natěšená a ověšená kufry se loučím s babičkou a naposledy kontoroluju zavazadla. I když je mi jasné, že stejně nemám všechno. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Dneska poletím letadlem ( !!! ) Jako správná prvopasažérka jsem před odjezdem stihla zkouknout všechny katastrofické filmy o létání a sníst celou Studentskou pečeť ( Která mimochodem měla být dárek pro naše španělské přátele, ale znáte mě). Teď už mě nemůže nic zastavit.

Cesta autobusem z našeho malého městečka do Bratislavy probíhala celkem poklidně, aspoň co se dá říct na naši věčne bordel dělající třídu. Na letišti jsem se pořád nechávala uklidňovat spolužáky, že všechno bude v pohodě a když mi došly zásoby jídla, začala jsem vyjídat ještě ty jejich.  Až když jsme se odlepili od země a letěli jsme noční oblohou, vesele jsem přes celé letadlo hulákala. A přistávat do nočního osvětleného Madridu byla vážně krása.

Den druhý- Do Madridu jsme přiletěli kolem půl jedné ráno, takže vlastně už další den. Prvotní pocity skvěle vystihla věta spolužačky - " Španělsko smrdí" ( to berte prosím s nadhledem). Ale když jsme dorazili před náš Hostel a po pěti hodinách spánku se pustili do vydatné snídaně, rychle si Španělsko svoji reputaci napravilo.

Přecpaní k prasknutí jsme se vrhli na 3hodinou prohlídku po Madridu s (fešáckým) průvodcem. A aby toho nebylo málo, odpoledne nás čekalo Museo del Prado, kde naše dívčí skupinka čítající plno vysokých blondýn vzbudila nemalý zájem kluků a žádostí o instragram. Celý úžasný den zakončila noční prohlídka Madridu ( který byl ve dvě v noci mnohem živější než ve dvě odpoledne).

Den třetí - Museli jsme říct adios našemu hotelu, výborným snídaním, sbalit si své saky paky a vydat se do půl hodiny vzdáleného jazykového gymnázia. Musím říct, že tam se skvěle projevila španělská povaha - všichni byli neskutečně otevření, komunikativní, milí a temperamentí. Takže navázat s nimi vztahy byla hračka. Vůbec mě nepřekvapilo, když jsme odjížděli a celé gymnázium znalo všechny naše sprosté slova.

Odpoledne jsme se vydali vstříc 3 hodiny vzdálené Salamance, kde na nás čekaly naše náhradní rodiny a "madres". Já s mojí kamarádkou jsme měli být u mladé paní z Columbie s malou dcerkou. Jaké bylo naše překvapení, když se dětí vyklubalo pět + tam s námi byly 3 stejně staré Francouzky. Ale i když to byl skutečně malý byteček, celá rodina byla velice milá a snažila se jakžtakž srovnat s tím, že naše španělština je vážně chabá. A stejně s námi vydrželi celý večer vykecávat.

Den čtvrtý - Úspěšně jsme zvládly ranní úkol, najít z naší náhradní rodiny cestu na Plaza Mayor, kde jsme měli sraz. Vzhledem k tomu, že jsme s kamarádkou bydlely hned za rohem, celkem v chillu. Dopoledne nás čekala 3hodinová lekce ve Španělštině a potom zasloužené volno a oběd. Po obědě jsme se s kamarádkami z ostatních rodin domluvily na sraz na Plaza Mayor. Přivítaly nás slovy " Dopr**, víte, co se stalo ?! " Ne, nevěděly jsme. Jak se ukázalo, pár kluků z naší třídy a pár z vyššího ročníku, se na ulici poprali s bandou feťáků, kteří je napadli a chtěli jim ukrást peníze. Ne, prali neznamená, že křičeli a utekli, ale vážně se prali. S deseti obrovskými feťáky, kteří z toho taky byli krapet v šoku. I vlastní třída dokáže překvapit. A kromě pár odřenin se nic hrozného nestalo, akorát je pak na všechny srazy vozil taxík.

No, po odpolední pauze a hromadném utrácení peněz za suvenýry, nás čekala zajímavá hra. Dostali jsme papír s otázkami a naším úkolem bylo ptát se kolemjdoucích na odpovědi. Všechno ve Španělštině samozřejmě, anglicky tam ani nikdo neuměl. A i když jsme nevyhráli, zkušenost to byla skvělá. Úžasný den jsme jen zakončili přecpaní churros (najděte si na google a pochopíte) a večerním vykládáním s Francouzkama u nás na pokoji.

Den pátý- Den odjezdu    Jak to rychle uteklo. Ráno jsme se naposledy rozloučili s našimi rodinami, Salamancou, schodami před katedrálou, které jsme si oblíbili a vydali se do nedaleké Ávily. Tam nás čekala další prohlídka pod spalucíjím 30° sluncem, které vládlo celý náš pobyt a utráceli jsme poslední zbytky našich peněz. Když jsme měli po obědě a oblídce, čekala nás zpáteční cesta zpět do Madridu a odtud zpět domů.

Upřímně, ani se mi domů nechtělo :D Španělskou kulturu, krajinu, zemi a Španěly jsem si zamilovala a určitě si plánuji se tam někdy vrátit. I když to byla krátká doba, stihli jsme za ní poměrně hodně, byli jsme neustále obklopeni jenom Španělštinou, takže i v ní jsme se hodně zlepšili a vracet se z vedra do naší malé vesnice, kde ještě sněžilo, no....Ale co, všichni jsme to ve zdraví přežili ( Až na pár odřenin, ztracenou peněženku a dva pasy zapomenuté v hostelu, pro které musel jet kurýr)  Ale jinak zážitek - bombový !  Pořád ještě nemůžu uvěřit tomu, že já, která v životě neletěla letadlem a nebyla za hranicemi Slovenska a Německa, mohla zažít něco takového. A jsem za to moc vděčná.

A kdo ví, prý jsme byli tak hodní, že příští rok pojedeme na Malagu k moři. Hehe.

Tak se mějte. Hasta la vista ;)